O krásce s prázdným košíkem

 Už hodinu se probírám virtuálním světem kosmetiky. Jé na tohle jsem teď viděla recenzi, páni, tuhle rtěnku taky potřebuju...a co stíny? Měla bych si pořídit nový stíny. Určitě. S vůní čoklády. Broskví. Pak tvářenku. Nutně potřebuju tvářenku. Rozjasňovač taky!

 

Pročítám jako zběsilá všechny recenze, dívám se na beauty videa, zvažuju všechna pro a proti...najednou se zarazím a přijde přemýšlecí chvilka. Občas nějaké takové mám. Jak vypadá moje meku-up rutina? Ráno na sebe zamžourám, napatlám si obličej sérem, krémem, hodim na sebe slabou vrstvu make-upu, když vypadám obzvlášť nevábně, tak i korektor. Trocha bronzeru, trocha tvářenky, řasenka a jdu. Bronzer mám ještě skoro celý a mám ho ráda. Tvářenek mám minimálně pět. Pokud se chystáme někam večer, tak mám asi tři paletky stínů, i ten rozjasňovač najdu...

 

Skepticky si prohlížím všechno to, co jsem nastřádala do svého virtuálního košíku. Vymažu jedno, druhé, třetí...a nakonec vyhodím i tu paletku stínů, kterou bych stejně použila párkrát do měsíce a jen by mi za ty šílený peníze zdobila poličku. Nic nepotřebuju...a není to tím, že jsem skrblík, ale tím, že jsem od přírody kráska, to dá rozum 😎. 

 

Radši si zapínám Beatles a jdu upéct bábovku, aby měl ten můj chlap co snídat. Hýbu se do rytmu, posypu si tričko moukou a překvapeně se usměju na přítele, který mě zezadu obejme.

"Jsi krásná," zamumlá, věnuje mi pusu a s ukořistěným banánem se vrací zpět do pracovny.

Nejsem namalovaná, tričko mám od mouky a jsem vážně ráda, že ten virutální košík zeje prázdnotou 🙆.