Čočková polévka
Jsem naprostý milovník čočky. Ve školní jídelně jsem vždycky nechápala, proč se všichni nad čočkou ušklíbají a se znechuceným výrazem v ní nimrají vidličkou. Nemusím k ní mít ani maso. Stačí trocha dozlatova osmahnuté cibulky, volské oko a jsem nejšťastnější na světě. Čočkovou polévku jsem úplně poprvé jedla od mého táty. Ten sice nikdy moc nevařil, ale polívky měl vždy prvotřídní a čočkovka byla jednou z nich. Do té první použil půl lahve olivového oleje (prý to tak načetl v receptu) a maminka se mohla po příchodu domů zbláznit, protože si ho koupila pouze svátečně a on jí něco tak drahého vyplácal do čočky. Tehdy jí nadělil novou lahev k narozeninám. Každopádně to byla ta nejlepší čočkovka na světě a pro mě naprostá láska na první ochutnání. S přítelem bydlíme sotva tři měsíce a já už jí dělala minimálně čtyřikrát. Ne, že bych toho mýho chudáka nutila jíst pořád jen čočku. Je většinou spokojený s jedním talířem a já jsem nanejvýš spokojená, že si ten obří hrnec můžu běh...